Pančavský vodopád? Nejen nejvyšší, podle mne i nejkrásnější vodopád v Česku. Najdete ho přibližně v půli cesty mezi Vrbatovou a Labskou boudou v našich nejvyšších horách, na staré Bucharově cestě, dnes označené červenou turistickou značkou.
Voda říčky Pančavy tu padá dolů do Labského dolu z výšky mimořádných 148 metrů, aby se nakonec stala součástí Labe, narozeného jen kousek dál.
Řečí odborníků je Pančavský vodopád vodopádem nepravým, vícestupňovým a víceramenným. Voda se na několika místech rozplétá do několika pramenů, aby se na jiných místech zase spojila.
Pančavský vodopád proto mění svoji šířku – někde má sotva metr, jinde metrů dvacet. Co víc, mění dokonce i délku – při jarním tání sněhu na nejvýše položených krkonošských loukách se výrazně zvyšuje množství padající vody a výška vodopádu se prodlužuje až na víc než 160 metrů.
Pančavský vodopád je krásný za každého ročního období, nejvíce vody má v dubnu a na začátku května. Já u něj byl v červenci, v době kdy bylo sucho, a z vodopádu byl trochu větší potůček. To ale neznamená, že by návštěva nestála za to. Naopak, z malé vyhlídky, která je přímo na turistické stezce nad vodopádem, jsou dechberoucí výhledy na krkonošské hřebeny a do Labského dolu.
Ze samotného vodopádu ale z turistické stezky uvidíte jen horní část. A to dost malou horní část. Větší uvidíte, pokud se rozhodnete přelézt řetězy, které vodopád chrání před neodbytnými turisty. To ale prosím nedělejte. A to nejen proto, že celý vodopád je v 1. zóně Krkonošského národního parku.
Pokud chcete Pančavský vodopád vidět v plné kráse, musíte dolů do Labského dolu. Jím vedle modrá turistická trasa, odkud budete mít Pančavský vodopád jako na dlani.
Věděli jste, že v 19. století se u Pančavského vodopádu vybíralo vstupné?
Ano, podnikavý majitel nedaleké Labské boudy (té původní, ne té dnešní, která je, s prominutím, ohavná) už v roce 1859 Pančavu nad vodopádem přehradil a když se sešlo dost platících turistů dychtících po nevídaném zážitku, zvedl stavidla… a řeka se vrhla ze skály. Na místě byly i dřevěné boudy s občerstvením. Vše bylo odstraněno ve třicátých letech 20. století. Boudy, stavidlo i umělá nádrž.
S Pančavským vodopádem je spojena i jedna z nejsmutnějších událostí českého lyžování. Snad právě tady měl Emerich Rath opřít o orientační tyč svého kamaráda a soupeře Bohumila Hanče, když ho při závodě po krkonošských hřebenech na 50 km našel bezvládného na Zlatém návrší. Sám se poté, už také naprosto vysílen, vydal pro pomoc na Labskou boudu, kde byl štáb závodu. Bohužel, Hanč na místě zemřel.
Kudy se k Pančavskému vodopádu nejlépe dostanete?
Cest je několik, všechny do kopce. Relativně nejsnazší vás povede ze Špindlerova Mlýna – pokud se necháte vyvézt lanovkou na Medvědín. Odtud to je přes Svinské louže a Vrbatovu boudu už jen relativně mírné stoupání.
Ze Špindlu se můžete k Pančavskému vodopádu vydat i pěšky. Po modré Labským dolem (odtud uvidíte jako z jediného místa vodopád kompletně) na Labskou boudu a pak směrem k Vrbatovce. Tady ale pozor, závěrečné stoupání Labským dolem je dost náročné. Výhledy trochu té námahy ale bohatě vynahradí. Pokud tedy není mlha (vlastní zkušenost).
Třetí možností je nechat auto na parkovišti v Horních Mísečkách a vydat se třeba po žluté k mohyle Hanče a Vrbaty… a pak opět po červené k vodopádu. Tato trasa je sice poměrně dlouhá, ale když se vyvede počasí, je podle mě bezkonkurenční. A když se nahoře na Vrbatově boudě posílíte tradičním velkým knedlíkem s borůvkami, zvládnete ji bez problémů.
Zajímavé a poučné. Děkuji