Velký a Malý Blaník. Na prvním je z dálky viditelná dřevěná rozhledna, na druhém ruiny kaple s mohutným smrkem uprostřed. Jsou nedaleko sebe, není problém navštívit oba během jednoho pěšího výšlapu, na oba je to přitom kousek dost do kopce.
Byli jste na už na Blaníku (Blanících) také? Nejspíše jste viděli z kamene vytesanou hlavu středověkého válečníka, která je u cesty na rozhlednu. Možná jste byli i ní. A možná jste se vydali k Veřejové skále, ve které je svatý Václav se svým vojskem, a pak lesem ke kapli na Malý Blaník.
Kde jste naopak možná nebyli, je Slepičí skála. Ta je trochu mimo hlavní cesty, kudy chodí na Blaníku turisté. Když se ale vydáte z vrcholu bájné hory po červené směrem na východ, nemůžete ji minout. Když po přibližně 200 metrech sestupu po lesním schodišti přijdete na křižovatku lesních cest, dejte se pořád po červené do krátkého prudkého kopce.
Jakmile ho vyběhnete, jste tam. Na místě odkud byl byl z popudu louňovického nadlesního Čeňka Fišera vylomen místními kameníky jeden z 19 základních kamenů pražského Národního divadla. V Praze je označen číslem 5. Jeho kopii s nápisem nápisem Blaník najdete bez větších problémů. Je vidět z lesní cesty.
Z Blaníku jej ovšem museli vylomit dvakrát – první neměl ty správné rozměry, místní jej proto zazdili do nároží louňovického pivovaru, kde jej můžete obdivovat dodnes.
K základnímu kameni z Blaníku se váže příběh kamenického pomocníka Václava Podbrdského z Louňovic. Ten se při vylamování kamene v dubnu 1868 propadl do průrvy 60 metrů hluboké. A i když ho spolupracovnícj viděli padat, tělo se nikdy nenašlo. Byl tedy úředně prohlášen za mrtvého.
Jaké ale bylo překvapení všech, když se Václav Podbrdský živ a zdráv po 18 letech zjevil a začal se ve Vlašimi soudit s kamenickým mistrem o ušlou mzdu. Podbrdský vypověděl, že se propadl do klenutého sálu, kde se setkal s blanickými rytíři, Janem Husem, Karlem IV. a dalšího osobnostmi naší historie. Podle Podbrdského vše trvalo 18 dnů, na zemi však uběhlo 18 let. Mimochodem, soud vyhrál.
