Když se komunisté v roce 1948 chopili moci, jednou z prvním věcí, kterou udělali, bylo zrušení historických hranic mezi Českým královstvím a Moravským markrabstvím. Jejich území nahradily kraje a ty zůstaly dodnes.
Samotná hranice ale zapomenuta není, na mnoha místech stojí dodnes hraniční kameny. Jeden z nejkrásnějších stojí v okrese Jindřichův Hradec u silnice číslo 23 mezi obcemi Strmilov a Studená. Hranice se v těchto místech divoce kroutí, moravské a české země se tu vzájemně ostře zakusují do svých území. Dnes vše patří do Jihočeského kraje.
Zpět k hraničnímu kameni. Ten má podobu trojbokého obelisku a stojí přibližně metr od silnice. Postavit jej nechal Leopold Podstatzký Lichtenstein, pán z Telče, v roce 1801. Zachoval se dodnes, a to navzdory německy vyvedeným nápisům, které říkají, že poutník, který se u kamene zastaví, je na hranici Čech a Moravy.
Proč navzdory? Hraniční kameny, a vlastně všechny podobné kamenné památky s německými nápisy, ničili po skončení obou světových válek čeští vlastenci (pokud je tak možné jim říkat).
Hraniční mezník mezi Strmilovem a Studenou vydržel. Přitom i on za víc než dvě století své existence doznal několika oprav. Poprvé v roce 1896, naposledy v roce 2006.
Jak se hraničnímu kameni u Strmilova dostanete?
Nejsnáze a nejrychleji autem, jen pozor, přímo u kamene nezastavíte. Silnice číslo 23 je dost vytížená a nemá krajnice, ve všední dny je navíc plná kamionů. Doporučuji zaparkovat u odbočky na Palupín (na mapě ji najdete snadno), odtud je to k mezníku přibližně 300 metrů.
K hraničnímu kameni se můžete vydat i ze strmilovské strany, kousek pod horizontem, na kterém kámen stojí, je vjezd do lesa. Při troše dobré vůle se dá zastavit i tady. Hůř se odtud ale vyjíždí, auta od Studené jsou tu dost rozjetá a že vyjedete z lesa určitě nečekají.
